Rozhovor s Františkem Brodeckým část 2

F.BRODECKÝ: Tak v mém řemesle první změna je, že se železo nahřeje a dá se přetvořit. Pak nevím, jestli myslíte druhou změnu, že se zchladí, nebo třetí, kdy se to vyloženě zakalí. To už je ještě další stupeň, kdy vyrábím nástroj, se kterým opracovávám zase železo.

VEGETARIAN.CZ: Mohl byste to víc popsat?

F.BRODECKÝ: Železo se prudce ochladí, tím se zakalí a pak se popouští. Na to je celá stupnice barev. A každá ocel má různý stupeň popuštění, takže vlastně nástroje vznikají tím, že se zakalí a popustí. Jsou tedy tvrdé a odolné. Jsou to průbojníky, kladiva, vlastně všechny nástroje, se kterými se přetváří kov, jsou o stupeň tvrdší než ocel. V živote to vidíte taky - to, co nás přesahuje, nás občas zahřívá, abychom se mohli nově natvarovat, situace nás tvarují.
Jindy nás to zakalí, abychom toho hodně vydrželi, byli pevní, odolní a popustí, abychom byli i dost pružní ... na nejrůznější barvy z celé té škály. Nejodolnější z nás, ti ve správném tvaru, se můžou pak stát něco jako nástroji nejvyššího, kteří potom pomáhají tvarovat ostatní. A to jsou Mistři.

VEGETARIAN.CZ: Takže si myslíte, ze učitel musí být o stupeň tvrdší?

F.BRODECKÝ: Jistě! Já taky železem nepřetvářím železo. Čili nemůžu stejným, že ano...

VEGETARIAN.CZ: Takže tam záleží na tom stupni té kvality. Kvalita je důležitá. Dobře. Co si myslíte, že nejjemnějšího by se dalo ukout touto fyzickou silou a pomocí ohně a kalených nástrojů?

F.BRODECKÝ: Vyučil jsem se uměleckým kovářem a pak jsem šel na průmyslovku. Jenomže já už byl vyučený a všichni ostatní teprve začínali od začátku, takže pro mě to bylo nudné. Tak jsem přestoupil na obor zlatnictví. A zjistil jsem, že ten zlatník, to je vlastně malý kovář, protože kovář je schmidt a zlatník pouze gold-schmidt. Zlatník je malý kovář.
Opravdu. Protože tam se to kove, i za studena i za tepla, pájí se, nýtuje se… Takže jsem si zkusil i zlatnictví. Mám maturitu jako zlatník. Jeden čas jsem jezdil i po nějakých poutích, ještě po hradech a jarmarcích, když byl můj syn malý. Tam jsem předváděl kování a koval jsem v polní šlapací výhni na uhlí, hlavně šperky, např. prstýnky, náramky, lístečky a podkovičky pro štěstí.

VEGETARIAN.CZ: Co si myslíte o tom, že v životě člověka, ten tlak, do kterého se dostává, by byla jakoby ta kovářská palice. Následuje úder a někdy ho to ještě hodí do ohně. To znamená, že člověk se dostává v životě do velice těžké životní situace. Myslíte si, že tyhle životní situace člověka přetvoří? Že to má smysl tak, jako při té kovařině?

F.BRODECKÝ: Kovařina je o tom, že všechno musí vzniknout v hlavě. Ty ruce jdou už samy, ale já už předem musím vědět, co chci dělat. Měl jsem tu spoustu učňů, co železo nahřejí a pak přemýšlejí, co s tím. Bouchnou dvakrát, třikrát a pak se na to zase dívají. Nevědí, co chtějí udělat, co z toho má vzniknout. Čili ta myšlenka musí být úplně jasná už od začátku!
Takže pokud jsou síly, které nás přetvářejí, osobně věřím, že každá rána je dobře mířená a že ten nahoře to v hlavě srovnané má. Že do nás nebuší jen tak jako ti učňové.

VEGETARIAN.CZ: Když se člověk dostane do takové situace, že jsou na něho kladeny od života údery, ještě ho v té chvíli někdo strčí do ohně, tak by to měl mít srovnané v hlavě a použít ty nástroje ve svůj prospěch?

F.BRODECKÝ: Ano, jde o to mít to srovnané v hlavě. Když je jasno v hlavě, tak to tělo potom poslouchá a nejsou nemoci. Psychika je podle mne nejdůležitější. Takže podle mého, jak nám kdysi říkali v době spartakiád "ve zdravém těle zdravý duch", tak já to říkám obráceně - když je zdravý duch, tak je zdravé tělo.

VEGETARIAN.CZ: Klasická vesnice, jak ji známe, když ještě byli všude koně, kde byl ještě kovář od kování, chtěl jsem se zeptal, ten kovář, jestli to víte od dědečka nebo od předků, plnil i jiné úlohy jako třeba bylinkářky nebo kartářky? Co vlastně dělal kovář jiného než to, že jen koval?

F.BRODECKÝ: Určitě trhal zuby a to byla taková ta klasika, léčil koně, kopyta, ale i lidi. Šlo se vždycky ke kováři, když byl nějaký problém, když upadlo kolo nebo ... no pro radu se chodilo ke kováři. Také ho uvidíte ve všech pohádkách. Spíše bych řekl, ze kovář je téměř pohádková postava.
Můj děda měl kovárnu dál od silnice (to se mi vždy líbilo). Ze silnice byla velká otevřená vrata a pak byly menší dveře a za tím měl kovárnu. Ze silnice byl vidět oheň a chodilo se přímo k němu jako za ohněm, jako za světlem. To bylo něco nádherného.

VEGETARIAN.CZ: Když vezmeme tu dobu, kdy na dědině byly i takové ty bylinkářky a kartářky... Někdo si i dnes zajde ke kartářce. Ona mu něco řekne a ten člověk na základě toho změní celý svůj život. Co si o tom myslíte?

F.BRODECKÝ: Já jsem byl také několikrát u kartářky. Někdy mi to pomohlo něco osvětlit, co jsem nemohl dlouho vyřešit - to je dobré, ale nemyslím si, že bych po tom nějak zásadně změnil život.

VEGETARIAN.CZ: Možná jako informaci a dát si více na něco pozor.

F.BRODECKÝ: Třeba jednou jsem chtěl opravovat jeden dům, všichni sousedi byli proti mně a 3 roky to nikam nevedlo. A pak mi kartářka poradila, že něco se musí prodat, něco se musí vyměnit ... A koupil jsem jiný dům a tam to jde samo. Prostě jsem šel špatnou cestou. Tak buď na to člověk přijde sám, nebo mu někdo poradí, nebo na to nepřijde nikdy, což je tragédie.
Kamarád mě zval, že otvírá zase hospodu a já říkám: "Vždyť už jsi to několikrát otvíral!" A On: "Už po osmé, přece to nevzdám!" A zas mu to nefunguje, zas ji zavřel. Takže vidíte, nemusím být bylinkář ani kartář, ale i jako obyčejný kovář bych mu dokázal říct, že jde hlavou proti zdi. Ale komu není rady...

VEGETARIAN.CZ: Co si myslíte, že se Vám ve Vaší práci podařilo?

F.BRODECKÝ: Myslí, že se mi podařilo, dělat naplno co mám rád. Dělám uměleckou kovařinu, ale mým snem vždy bylo restaurátorství - mám k němu velký vztah. Opravil jsem několik domů, koupil starý lihovar, opravuji pár veteránů.

Hrozně mě baví opravovat. Také jsem nějaký čas pracoval v muzeu na zámku, kde mi prošlo přes ruce asi 5000 sbírkových předmětů. K architektuře a ke kulturním odkazům mám velký vztah. Moc mě těší, když něco opravím nebo dám do původního stavu a bude to tady minimálně dalších 100 let.

Mám takovou snahu, abych byl víc restaurátor. Ono to nejde naplánovat, člověk musí napřed vyslat to přání do éteru a ono se to pak začne vracet. Ale funguje mi to, děje se to. Čím dál tím víc lidí se na mne obrací po celé republice, takže opravuji i kulturní památky. Získal jsem licenci od Ministerstva kultury na restaurování kulturních památek.

VEGETARIAN.CZ: Takže z těch restaurátorských věcí byste mohl něco jmenovat.

F.BRODECKÝ: Nyní dokončuji litinovou sochu Svatého Jana Nepomuckého a mám dokončenou sochu Písaře Josefa druhého (viz.foto), to je jedna z 20ti, 30ti věcí. Každý rok dělám, minimálně 3, 4 věci. Dělal jsem kašny, fontány, kříže, je toho hodně. Od každé věci dělám restaurátorskou zprávu, které věnuji hodně času. Dávám až 10 let záruku.

VEGETARIAN.CZ: Co chystáte nového a co by pro vás bylo výzvou?

F.BRODECKÝ: Jeden čas jsem dělal do ciziny, hodně věcí do Kalifornie, do Německa. Chtěl bych asi větší zakázky do ciziny. Samozřejmě každý chce, aby po něm zůstalo co nejvíc práce, ale myslím, že už toho bylo hodně, už bych chtěl spíše takové ty významnější věci. Jako například v poslední době klíč od města a pivovaru Černá hora pro presidenta republiky. (viz foto)

VEGETARIAN.CZ: Kdo u Vás vaří? Co vaříte?

F.BRODECKÝ: Někdy vařím i já a mám rád zeleninu a zeleninové saláty všeho druhu. Můj oblíbený salát je celerový, mohu doporučit všem mužům, působí blahodárně, jsem často žádán o jeho recept. Rád ho zde vašim čtenářům nabídnu.

Syrový celer očistíme a nakrájíme na menší díly, plátky, kostičky hranolky a jiné. Dáme do hrnce a zalijeme extrémně silným sladkokyselým nálevem, ocet, sůl, cukr. Vaříme do změknutí. Něž se uvaří nakrájíme několik cibulí velmi jemně.

Po uvaření za tepla dáme do mísy vrstvu celeru, posypeme cibulí, pepřem a mírně prolijeme olivovým olejem, tak děláme další vrstvy.

Na závěr salát zalijeme zbývajícím teplým nálevem, necháme zchladit a nejlépe den uležet. Do salátu je možné přidat jinou zeleninu, např. mrkev i zelí, ale nepřevařit to. Můžeme experimentovat i s kořením, dle vaší chuti. Nebo míchat se sojovou majonézou, jogurtem, Moravankou, papričkami a jiné.

F.BRODECKÝ: První setkání s Indií byl pro mě kulturní šok - jenom jsem mlčel a koukal. Nebyl jsem připraven na takovou bídu a takovou nízkou životní úroveň. Ale pak jsem zjistil, že ta země je obrovsky duchovní a lidé jsou úžasní, ta energie je úžasná.
Pak mi už nevadila ta bída, lidé jsou s tím smíření, je to zase vyvážené tou duchovností. Takže nakonec mám jen krásné, úžasné a příjemné vzpomínky - do Indie se budu určitě rád vracet. Tam jsem pochopil co znamená mít otevřené srdce.

VEGETARIAN.CZ: Co byste vzkázal našim čtenářům, případně k novému roku 2008?

F.BRODECKÝ:

Buďte šťastní, buďte veselí, buďte vegetariáni.

VEGETARIAN.CZ: Děkujeme za krásný večer i rozhovor,...

L.V.